Povrchová kondenzace vodních par na oknech nastává, jestliže povrchová teplota zasklení je nižší než teplota rosného bodu. Zasklení představuje konstrukci prakticky bez tepelné setrvačnosti, takže každá změna teploty vnějšího vzduchu se okamžitě projeví na vnitřním povrchu zasklení.

Jestliže dojde k poklesu teploty vnějšího vzduchu, občas se může stávat, zvláště v zimním období, že dochází ke kondenzaci vlhkosti na okením zasklení. Součinitel prostupu tepla zasklením např. dřevěným zdvojeným, nebo plastovým oknem s obyčejným sklem má hodnotu Uz = 2,9 W.m-2.K-1. U takového zasklení dochází (ve středu plochy zasklení) při vnitřní relativní vlhkosti 40%, ke kondenzaci při vnější teplotě -8oC. Při vnitřní relativní vlhkosti 60% však již postačuje ke kondenzaci teplota -2oC. U modernějších dvojskel s Uz = 2,0 W.m-2.K-1 se projeví kondenzace později a to při vnější teplotě -12oC.

Tyto teoretické hodnoty platí pro oblast středu zasklení. Na okraji okenního skla je situace ještě poněkud méně příznivá, neboť v okrajové oblasti se projevuje deformace tepelného pole, v důsledku blízkosti distančního rámečku mezi oběma skly.

Zde je zapotřebí dodat, že dle našich zkušeností, bývá občas v některých bytech relativní vlhkost vyšší než 80%. Při takové relativní vlhkosti, dochází ke kondenzaci vlhkosti na povrchu okenního skla, i při teplotách nad bodem mrazu.

Někdy se může projevovat i ochlazování okrajových oblastí v důsledku zvýšeného proudění chladnějšího vzduchu ze styku rámu a křídel. Tuto skutečnost potvrzuje i praxe, neboť nejčastěji je možné pozorovat kondenzaci vlhkosti právě v úzkém pruhu na skle nad distančním rámečkem. To je také důvod, proč se i na zasklívací liště může vytvářet prostředí příhodné pro vznik plísně. Způsob zamezení vzniku a kondenzaci vlhkosti na povrchu skla, je dán eliminací rizikových faktorů, které nejčastěji kondenzaci způsobují.

Mezi ně patří především:

Částečně je možné problém kondenzace eliminovat například usměrněním teplého vzduchu od topidel do prostoru mezi zasklením a záclonou. Obecně platí, že žaluzie, těžké záclony a široké parapety situaci zhoršují a někdy mohou způsobit vznik tzv. studené kapsy ve spodní části oken.

Závěrem je k uvedené informaci potřeba uvést, že zpravidla problémy s kondenzací vzdušné vlhkosti na zasklení nejsou způsobeny použitím nekvalitních stavebních prvků, profilů nebo skla, nebo chybou v důsledku montáže, ale že se jedná o fyzikální jev, daný obsahem vlhkosti ve vzduchu.

dochází k dokonalému utěsnění prostoru a podstatnému snížení infiltrace vzduchu. Tím je také zajištěna efektivita plastových oken na poli snížení energetické náročnosti a útlumu vnější hlučnosti. Často bývá na výskyt kondenzace na nových oknech poukazováno například ve srovnání s původními starými dřevěnými okny s tím „že ta se nerosila“.

Většinou si však uživatel ani neuvědomoval kolik tepla starými okny utíkalo samozřejmě také díky „ volnému“ pohybu vzduchu netěsnostmi. Tím byla automaticky udržována vlhkost vzduchu na nízké hladině, nebo lépe na úrovní dané vnějším prostředím. Skutečnost, že se okna mohou při poklesu teplot v zimním období orosit, je tak paradoxně spíše důkazem dvou jevů a to především, že v místnosti je obsah vlhkosti na hranici rosného bodu, tedy nadměrný a že funkce oken je taková jak je dáno normou, tj. okna těsní.

Z hlediska uživatele je však tato skutečnost v některých případech nepříjemná zejména jestliže existuje riziko vzniku plísně. V takovém případě mají hygienické požadavky přednost před požadavky na úsporu energie a je proto vhodné doporučit některá z výše uvedených opatření, tj. větrání, usměrnění proudění vzduchu, instalace odsavačů par v kuchyních, zabezpečení trvalého vytápění místnosti aj. Tato opatření nemusí uživatele až natolik zatěžovat, neboť ve většině případů se jedná pouze o velmi chladné dny v zimním období.

Pokud dochází k povrchové kondenzaci trvale a bylo-li použito sklo s Uz alespoň 2 a menší bude nutné provést trvalou úpravu vedoucí ke snížení obsahu vlhkosti v interiéru např. kování s mikroventilací, úprava těsnění, odvod vlhkosti ventilačním zařízením.